To důležité si vždy najde cestu
Důležité věci mají tendenci poskládat se zcela samy. Někdy si člověk říká, že by...
Archiv rubriky: Všehochuť
Jak sám sebe jistě (z)klamat
Někdy si naříkáme, že nás náš sen zklamal. Že náš sen byl jen přelud...
Podivně melancholický únor…
Tento způsob února zdá se mi poněkud podivný. Nevím přesně, čím to je, ale...
Omamná síla začátků (a jak jí nepodlehnout)
Začátky jsou skvělý. Miluju tu energii, která provází cokoliv, co se čerstvě objeví v...
Gesto, který (skoro) všechno vyřeší
Bílý vůz couvá ze dvora. Napůl v ulici se zastaví. Za autem u chodníku...
Nelituj ztracených střípků minulosti
Někdy je mi líto, že všechny ty rozepsaný příběhy minulosti zůstaly jen v šuplíku....
Odvaha následovat svý srdce
S mladšíma a ženatýma je to podobný – je to zakázaný území. Na druhou...
Stačí poslouchat svý srdce
Nepřestane mne fascinovat podivný lidský masochismus, kterého se na sobě s jistou pravidelností někteří dopouštíme....
Je život bez výzev to, co skutečně chcete?
Někdy mě pomíjivost lidského dění, snění i bytí děsí. Ne snad ze strachu, že...
Dělat (ne)obyčejný věci
Život plný filosofování a snění působí možná navenek o dost významněji než ten, který...
Cesta vede i skrz mlhu
Mlha svět mění. Zastavuje čas. Přináší pochybnosti. Najednou nevíte, zda víte, co víte.
Nemusíme vyhrát – stačí jen hrát
Někdy si říkám, jak by bylo skvělý, kdyby zkušenosti byly přenositelný. Kdyby šlo vědět dřív. Vědět...