Není člověk ten, aby se zavděčil všem

Vždycky se najdou lidi, kteří budou děsně chytrý, co se vašeho života týče. Vždycky! Ať uděláte cokoliv, za vaším činem uvidí něco jiného. Navzdory holé pravdě přímo před očima.
Má smysl se tím zabývat? Rozhodně ne.
Má smysl se tím trápit? Ani náhodou!


Jen si vzpomeňte, jak nesmyslné se někdy zdá počínání ostatních. Z našeho pohledu se rozhodnutí druhých občas jeví jako slušné hlouposti. Uděláte z nich proto pitomce? Řeknete jim, jak nemožní jsou, když se dostali do takové situace? Že jsou snad totálně mimo, když nevidí to jednoduché řešení?

Ne. Ne. Ne. Nebudete rádoby chytří, ironičtí nebo sarkastičtí. Nelíbí se to vám – nelíbí se to ani jim. Nikomu se to ve skutečnosti nelíbí. Nikdo se nechce cítit v očích svých přátel jako ňouma, i kdyby se tak zrovna choval. Nikdo nechce ve chvíli bolesti slyšet kritiku a odsuzování. Nechce slyšet břitce kreativní způsoby řešení jejich situace ani váš geniální názor (na cokoliv a nejméně na ně a jejich situaci).

Nejen proto, že si tak akorát honíte svoje Ego (a děláte tak ze sebe opravdovýho blba), ale protože často vidíte jen špičku ledovce. Ve skutečnosti víte jen málo o tom, co se vám děje před očima. Nevíte nic o míře osobního boje, přemáhání a trápení, které v jejich postoji a rozhodnutí může být. Nevíte zhola nic o bezesných nocích a tisících nezodpovězených otázek, na které hledali už tolikrát odpověď. A je dost dobře možné, že tam nic z toho není a jde jen o další nutný krok na cestě jejich životem. Jejich cestě. Ne vaší!

Můžete se snažit pochopit celou situaci… Nebo ji prostě přijmout. Vzít, jak se věci mají a projevit empaticky svůj postoj. Akceptovat rozhodnutí a cestu druhého – bez keců, bez poznámek, bez jízlivostí. Nemusíte souhlasit. Dokonce nemusíte ani vyjadřovat svůj názor. Stačí jen projevit své porozumění. Naslouchat, respektovat proces a výsledek, ke kterému druhý došel. Bez zbytečného posuzování a nevyžádaných rad. Jednoduché, co?

Někdy zapomínáme, že máme dvě oči, dvě uši a jen jednu pusu.
Blbý je, že pusu používáme minimálně 2× častěji a ochotněji než zbylé dva párové orgány. K naší škodě.
Připomínat si to není od věci. Možná bychom pak svou „moudrostí“ zraňovali mnohem míň.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *