Bylo pozdní páteční odpoledne, schylovalo se k dešti a svět vypadal překvapivě anticovidově. Z nádraží, na kterém jsem se před chvílí rozloučila s děti, jsem do centra vykročila pěšky.
Archiv rubriky: Prostě život
Mám ještě svůj největší sen?
Chytla jsem to. Nevím přesně kdy a kde, ale začalo mě to taky sžírat. Pomalu a nenápadně. Stejně jako tisíce dalších lidí tohoto světa. Jako většinu dospělých…
Objevit své nebe za mraky
Něco se děje. Se mnou, s mým vesmírem, s tím, jak žiju. Nechávám se...
Náš život není samozřejmost
Někdy nejsme schopni rozeznat míru štěstí, které se nám dostalo. Není to o tom,...
Proč letos budu málo číst
Při pohledu na jedno zaplněný okýnko mi to konečně došlo. Letos jsem vážně ještě...
Odpovězte si na 10 provokativních otázek
Svět je plný otázek a některý si člověk nikdy nepoloží. Měl by. Někdy ale...
O očekávání změny a dobrodružství růstu
Všimli jste si té zajímavé tendence, zaznamenat posun v našem myšlení a vnímání až...
Jak jsem se usmířila se strachem
„Mně se taky nelíbí, když mě pokaždé vyrušíš a já musím rychle za Tebou,...
Rozloučit se s láskou
Stojím tu a nemám slov. Co blázníš, tady nepotřebuješ slova! Vždyť to cítíš v...
Víc fotit, psát a malovat
Pokaždé, když si uvědomím, že bych měla víc fotit, dojde mi, že bych měla...
Opakování, matka moudrosti
Pěním. Dělám to zas. Zas a znova. Stále dokola. Dokola, dokola, do zblbnutí. Opravdu!...
101 cílů: Rozmýšlím se, co s tím vyvedu
Sedím tu a koukám se na nový instagramový srdíčka. Na to, že jsem už...