Jedna fotka každý den. Vypadá to jednoduše, co?
Jednu fotku v dnešní době zvládne vyfotit přece každej. Třeba i já. Pak nastává komplikace. Jak dlouho to vydržíte bez jedinýho vynechání? Týden? Dva? Měsíc? Půl rok?
Obdivuju všechny, kteří se pustili do jakékoliv 365 výzvy (365 dní v kuse dělat určitou zvolenou kreativní činnost) a dokončili jí. Obdivuju i sebe, protože se mi to už jednou povedlo. Jen jednou! Byla to makačka a byly chvíle, kdy to bylo dost na hraně, ale povedlo se a já dodnes s láskou schovávám 365 obrázků mandal z roku 2014.
Vrtá mi hlavou, jak se to tenkrát stalo. Co bylo JINAK? V čem vězí tajemství, že tohle vyšlo a jiný věci, který možná miluju ještě víc než kreslení, se po čase rozsypaly jak domeček z karet? Ať psaní nebo focení, 365 dní už jsem v kuse nedala ani náhodou. Nedala, ale chtěla bych.
Vlastně, když o tom tak přemýšlím, tak vím, jak toho dosáhnout. Ví to každý, jenže ne každý to tak opravdu udělá. To je rozdíl mezi těmi, kteří mají tisíce přání, ale nechávají je spadnout jak podzimní listí a další rok znovu a zas, a těmi, kteří si je jedno za druhým plní…
Chci si znovu říct „Jo, tohle jsem zvládla!”
A jediná cesta, jak to udělat, je zapomenout na „ale“. Zapomenout na výmluvy. Odsunout pohodlí a jiný blbosti, který žerou čas, a dát ho do toho, na čem právě teď nejvíc záleží. Bez výjimek.
Takže i když jste unavení, i když se zdá, že na to není čas, i když musíte dělat tisíc jiných věcí… Ostatně, kdy nemusíte? Vždy může být něco důležitějšího než váš 365 projekt. Než vaše přání. Váš vlastní život. V tom případě si ale pak nemůžete stěžovat, že se to zase nepovedlo…
Bez debat platí: Když má vaše přání stejnou prioritu jako potřeba dýchání nebo jídla, čeká vás úspěch = jeho splnění.
Proto každý den píšu. (Znovu. Začínám už po čtvrté, ehm.)
Proto každý den kreslím. (Chci dát další 365. Dám?)
A proto jsou to činnosti, které jsou v plánu každý den. Bez debat. Ne až potom, až se mi bude chtít, nebo jestli vyzbyde čas. Kulový! O jídle nebo spánku taky nerozmýšlíte. Najíte se, vyspíte se; protože kdyby ne, byl by s vámi brzy ámen.
Jenže na nesplněný sny se neumírá…
Počkat. Jste si tím opravdu jisti?