Na cestách je nejkrásnější to, že se to děje. Už samotný cestování je zážitek. Přesouvání z jednoho místa na jiný… Skvělý!
Každý cestování má svoje. Třeba ve vlaku, když jedu sama, tak zásadně čtu. Tedy většinou ten plán mám, dokud mi ho nepřeruší povídání chtivý spolucestující. Je v tom určitý kouzlo, zvláštní paralela. Nastoupíte do příběhu a až to dočtete, vystoupíte v úplně jiném místě. Jste jako hrdina vlastního života, který se na chvíli zasnil a teď tu stojí na nádraží – stejný a přesto jiný…
S dětma si nečtu – hrajeme různý hry. Zabereme jedno kupé a přilepený na okně počítáme červený auta nebo žlutý domy, když jedeme přes pole. Oblíbení jsou také cyklisté nebo mosty. To záleží, jaký se nám zrovna vyloupne terén.
V autě je cestování úplně jiný. Tam si nikdy nečtu, nedopadlo by to totiž dobře. Občasně spím, ale většinou si povídám.
Nevím jak vy, ale při cestování mi čas utíká fakt úplně jinak. Jako by auto bylo nějaký vesmírný koráb pro cestování časem. Nastoupíte, připoutáte se a jakmile se prostor hermeticky uzavře, není už nic jiného než cíl. Bod B, do kterého se potřebujete dostat. Ať to trvá jakkoliv dlouho, vždy jsem překvapená, že už jsme na místě…
Cestování miluju. Vždycky to je zážitek. Ale možná je to tak proto, že v tom ten zážitek spatřuju. Že na něj čekám. Že to přesně takhle chci…