Není psaní jako psaní. Když jsem začínala, moc jsem to neřešila. Nepřišlo mi, že psaní je nějaká věda a že bych to měla vnímat jako umění. Čímž neříkám, že psaní je věda. Není, ale za tím uměním si stojím…
Prošla jsem archiv z roku 2004 a právě se probírám ze svých představ o začátcích svého blogování. Mylných představ! Je s podivem, jak vás vlastní mozek umí dokonale oblbnout, proto doporučuju psát si deník (to jen tak mimo téma). Když teď vím, jak to je, s politováním konstatuji, kdybych se ke konci roku neprobrala a nezačala sdílet svůj život, kdyby mě něco uvnitř nenutilo pokračovat v tom, co jsem začala, zabalila bych to. Vlastně zázrak, že se to nestalo!
Následující body mohou být inspirací pro vaše psaní; co nedělat a čemu se vyvarovat.
1) Publikujete, aby nebyl blog prázdný
Tehdy se mi zdálo super publikovat řetězový maily a rádoby vtipnosti ze života. Chtěla jsem si je uchovat navždy, ale ve skutečnosti jsem měla raději použít sympatickou ikonu popelnice. Přestože jsem nikomu neškodila, nikomu to nepomohlo.
TIP: Až nebudete vědět, co psát, raději nepište nic. Blbosti nebudou míň blbý dneska ani zítra. Bohužel. Raději udělejte ve svém životě cokoliv, abyste to změnili a MĚLI o čem psát.
2) Kritizujete věci, kterým nerozumíte
Mít názor je jedna věc a je to v pořádku. Jeho prezentace je věc druhá. Ta někdy nemusí být vůbec v pořádku. Není problém vyjadřovat se k dění kolem sebe, potíž je být chytrý jak rádio, ale naprosto mimo.
Jestli chcete jen křičet, stěžovat si a nadávat, protože k tomu máte prostor, budete možná autentičtí, ale zaručeně nebudete konstruktivní, věcní ani užiteční. Nikdo nechce poslouchat lidi naštvaný na život, který si jen stěžují místo aby zvedli zadek a něco udělali.
TIP: Vyjadřujte se k věcem, které vás baví a ve kterých můžete přispět k diskuzi. Pořvávat, jak je život na ho*no, může být cool, ale přitáhnete jen další stěžovače. Navíc je to ztráta času a energie. Raději si přečtěte více o tématu nebo udělejte vlastní iniciativu (průzkum, zkušenost). Tak máte mnohem větší šanci změnit to, co kritizujete.
3) Píšete stejně jako mluvíte
Pominu-li gramatické chyby. Pominu-li až nezdravé používání interpunkčních znamének v množství více než malém. Pominu-li souvětí, ve kterých se zamotáte tak, že nedohlídnete začátku myšlenky, je tu ještě jedna věc. Psaní a mluvení vyžaduje jiný přístup. Vypustit na první dobrou svůj text není dobrý nápad. Výplňková slova se v běžné mluvě ztratí, ale nechat je v textu je prostě hnus, velebnosti. Myslím tím slova: tyhle, tohle, teda, tu, ta, to (nejsou-li použita jako zájmena), prostě, jako, no, jo (na začátku každé druhé věty), atd…
TIP: Jestli je vám fuk zážitek čtenáře, nechte to plavat. V opačném případě po sobě text čtěte než ho publikujete. Opakovaným čtení taky zjistíte, že spousta myšlenek lze vyjádřit lépe a bez nepříjemného balastu. Vyměňte rychlost za rozvahu, internet nikam neuteče!
*
Poslední slovo k archivu: První dvě chyby (ta třetí se dala vyřešit zvýšením počtu teček na úkor čárek a vypuštěním balastu) jsou důvod, proč jsem ze 144 článků zveřejnila jen 49, a i když s mírnou obavou čekám, co se ještě dočtu, těším se.
Snad ten šílený třičtvrtě rok nabere lepší směr.