Bylo pozdní páteční odpoledne, schylovalo se k dešti a svět vypadal překvapivě anticovidově. Z nádraží, na kterém jsem se před chvílí rozloučila s děti, jsem do centra vykročila pěšky.
Štítek archivu: životní postoj
Náš život není samozřejmost
Někdy nejsme schopni rozeznat míru štěstí, které se nám dostalo. Není to o tom,...
Jak jsem se usmířila se strachem
„Mně se taky nelíbí, když mě pokaždé vyrušíš a já musím rychle za Tebou,...
Rozloučit se s láskou
Stojím tu a nemám slov. Co blázníš, tady nepotřebuješ slova! Vždyť to cítíš v...