„Já budu muset prubnout tu seznamku.“ povzdechla si trochu unaveně.
„Ale prosím tě,“ okamžitě odbyla její pochybnost. „S tvým ksichtem můžeš mít na každým prstě třebas deset kluků.“
No, to možná můžu, ale nemám, proběhlo jí hlavou a nejistě se usmála. „Jen nesmíš furt sedět doma a čekat, až se to samo…“ pozvedla Silva významně obočí. „Musíš mezi lidi!“ dodala rázně a spěšně se zvedla od stolu.
„Ty už deš?“ překvapeně vyhrkla a následovala ji do předsíně.
„Jdu!“ Hodila po ní kabát. „A ty taky!“ dodala nesmlouvavě, když se střetla s jejím překvapeným pohledem.
Neodvážila se odporovat. Věděla, že má pravdu.
*
Vrátila se pozdě večer. Ještě že jsou rodiče na chatě, pomyslela si a zamířila rovnou do koupelny. Rychle ze sebe shodila všechny svršky a dala si dlooouhou sprchu. Chtěla ze sebe smýt mámení alkoholu. A taky všechny protivný pochybnosti, který se v ní postupem večera uhnízdily. Flirtovala tam s jedním klukem. Pěknej byl, ale nakonec se z něj vyklubal slušnej moula. Silva se tam ztratila s jeho kamarádem a nechala jí napospas… Jemu… Šlo to od desíti k pěti. Trapnost nad trapnost. On tomu po pár větách dal korunu. Ona ho v tom nechala. Ach jo… Ale co sem vlastně čekala? Že jednou za uherák vylezu mezi lidi a hned mě sbalí kluk snů? Taková blbost! A existuje vůbec? Existuje vůbec na světě nějakej chlap, kterej by se k ní hodil? Kterej by chtěl jí a žádnou jinou… Jo a nebyl kretén?
Pche. Spolehnout se na to je jako čekat, že sníh jednoho dne nebude studenej. Kvůli ní určitě ne. Možná by přece jen… Omotaná ručníkem si sedla k notebooku a rozhodla se jednat. Možná to není úplně ideální, ale nechat to náhodě?
Otevřela hned první odkaz a klikla na tlačítko Vytvořit profil.
Pohlaví: Žena
Přezdívka: Vodnářka
Věk: 16 let
Bydliště: World Wide Web
Záliby: Psaní, Čtení, Filmy a seriály, Kreslení, Focení, Procházky, Jídlo a hlavně život 🙂
Co mám ráda: Famózní příběhy, chytrý humor a sdílení prožitků. Čtení v posteli, lenošení a tvořivé chvilky. Objevování pocitů, hledání odpovědí a hru se slovíčky. A taky mám ráda výzvy 🙂
Co nemám ráda: Stres, tlak a zbytečnou kritiku, pomluvy nebo stížnosti. Když se přistihnu, že se podceňuju a nevěřím si. Když se nechám brzdit strachem. Když nevím, co psát, přestože mám plnou hlavu myšlenek. Když skrývám za metafory věci, které jsou jasné.
Koho hledám.
Koho hledám? Zarazila se.
Hmmm… Čtenáře do nepohody 🙂
A kdyby to nevyšlo, vím, že jsem to aspoň zkusila. A snaha se cení.
Článek je součástí blogerské výzvy 2020 od Veroniky z nabloguzalezi.cz. Zapoj se taky. Více info zde >