Někdy si říkám, že bych měla přestat bláznivě snít o věcech, které znějí víc jako pohádka než život, kterému každý den čelíme. Jenže hned poté si uvědomím, kam mě tahle snaha před lety dostala. Když jsem konečně začala znovu věřit na lepší časy, zapřísáhla jsem se, že si svý sny už nenechám vzít.
Věřím, že dokud máme sny, tak máme alespoň něco. V některých případech všechno. Chci tím, říct, že i když nestačí jen snít, jakmile snít přestanete, vytratíte se ze života. Stanete se jen stínem, jeho pouhým přízrakem. Tedy, pokud se to, co budete žít, dá ještě životem nazvat…
Tak brutální nechuť a odpor ke každodennímu bytí bych nikomu nepřála. Stav, kdy vás vyčerpává a opravdu hluboce obtěžuje jen vstát z postele, je něco, co nechcete zažít. A pak se najednou probudíte a přesně takhle se cítíte. Tohle je vaše realita. Pos*aná realita. V takovou chvíli není žádný potom. V takovou chvíli se ploužíte z minuty na minutu a jen doufáte, že už to nebude horší. Tlak týhle situace je neúnosnej. A vy přesto z posledních sil držíte trosky svýho života a nevěříte na žádný lepší zítřky. Nic takovýho není a ani už nebude. Už ne…
V těch nejslabších chvílích se drtíte svou „úspěšnou” minulostí, kdy jste měli všechno – všechno rovná se radost. A najednou nevíte, kdy se stalo, že zmizela. Máte pocit, že s tím nemůžete nic (u)dělat. Že není jak ji přivolat. Na to jste malí páni. A kdo ví, zda jste to někdy uměli. Možná, že ta zatracená minulost je jen další výmysl…
Vím, jak bolí vstávat do dne, který má jediný cíl – přežít ho. Je to bolest, kterou nelze snášet věčně. Možná si na ní lze zvyknout, ale upřímně, na tohle by si nikdo nikdy neměl chtít zvykat. Ne, na bolest bychom si rozhodně zvykat neměli. Ta by nás měla vždy nutit k dalšímu kroku. Nutit nás jít za lepším zítřkem, za lepším pocitem v sobě i v životě. Nutit nás opustit stav, který nám škodí a pokusit se najít lepší prostor pro naše Já.
Ale ať to zní jakkoliv logicky a jasně, tenhle krok může někdy trvat několik let, tak jako mě. Jindy se to protáhne na několik desítek a někdy je to napořád. Au.
Proto si sněte a kašlete na to, zda jsou vaše sny reálné a uskutečnitelné. Sny dodávají našemu životu jiskru. Jsou kořením, které náš život provoní a dá mu tu správnou chuť. Tak se nebojte, že byste to přehnali. To nejde 😉