Návyk se musí vytvářet postupně, vytrvale. Dostatečný počet opakování vede k automatizaci a pak člověka ani nenapadne, že by to neměl dělat. No a přesně takhle si chci dostat pod kůži tohle týdenní ohlídnutí. Přesně takhle samozřejmě chci každej tejden vypustit mišmaš myšlenek, který se ve mně urojily.
Přesně takhle jsem v neděli večer, úplně vyždímaná víkendovou rychlozakázkou (na kterou jsem sama kývla a sama se k ní uvázala!), po hodině ležení a nicnedělání – jo, něco na mě leze, asi nějakej moribundus – otevřela keep a začala psát, co mi zrovna frčelo hlavou. No, to je zbytečně silný slovo, ale i tak z toho vznik draft, kterej stačí jen doklepnout a zpublikovat.
Hodinu předtím jsem ani netušila – co netušila, to poslední, na co bych myslela – a najednou! No jo, je to tak, postupně a vytrvale. V nemoci, i ve zdraví. Jo, to je součást jinýho slibu 🙈, ale ono to není zas tak mimo…
LEDEN… měsíc močovýho měchýře
Močák má rád klid, teplo a odpočinek. Nic neřeš! Nepromrzni! Neponocuj! (dík, artbuchto) Věděli jste to? Hmmm, asi proto je v lednu takové šílenství a všichni se snaží v jednom měsíci urvat práci hned za měsíce dva. Nebo nemaj močák! Ach jo.
Práci mám fakt ráda, ale někdy… Jo, je občas těžký odlišit, co mě skutečně ničí. A přiznat si, že to není „moje práce“. Je to způsob, jakým pracuju. A to je sakra rozdíl! To se dá změnit. Ona práce se dá taky změnit, ale to úplně není otázka dní či týdnů. Nebo jo? Ne, nemyslím si.
Změnit postoj můžeme klidně hnedle. A způsob realizace určitých činností? To se dá taky pozměnit raz dva za týden bo dva. Jen si to prozkoumat. Jen s tím pobejt a přiznat si, co je přesně to, co nám tu radost bere, zkrátka co nás vopravdicky se*e. Na takovou činnost se musí najít chvilka klidu, chvilka jen pro sebe. Když si ji totiž nenajdeme, tak… špatně dopadneme, to je jistý. Vyhoření a tak dál. Jéééj, to bych mohla vyprávět. Dvakrát, no vlastně třikrát. Ale co by člověk z lásky neudělal, že jo.
No, vlastně to hlavní, co chci říct, že ani nevím, kdy přesně k tomu došlo, že jsem se stala součástí tohohle zběsilýho kolotoče. A teď se v tom točím s ostatními. Ale současně chci říct, že mě to mega motivuje z vykročení ven. A přestože zatím nevím jak, nebo zda to, co podnikám, k tomu opravdu povede už příští rok, stejně to nic nemění na tom, že je potřeba se už probrat a přestat dělat tyhle koniny! Tak uvidíme, kam mě to dovede… (úkol v procesu).
FUN… Víkendy plný filmů
Vždycky se těšim na vejkend, že zkouknu nějaký filmy. Nový nebo už milionkrát zkouknutý. Mě je to fuk (jo, moje laťka za poslední roky fakt hodně klesla). Tenhle víkend byl ale nějakej jalovej. Nevím, zda to bylo tím, že jsem si naordinovala místo odpočinku práci (jo, jsem prostě dobrák od kosti) nebo fakt nic moc nedávali. Těžko říct.
Ještě že existujou filmy, který se nevomrzej nikdy. Rozumíš? Ani v tý nejdebilnější z debilních nálad. NIKDY. Třeba takovej Harry Potter. Od ledna běží celá sérii. Tentokrát Ohnivý pohár. Viděnej minimálně desetkrát.
Proto mě pokaždý překvapí, když v ději objevím něco novýho. Třeba jak se dostali na ten famfrpáli fesťák. Nebo že Barty Crouch je syn Barty Crouche. Jak mi to mohlo uniknout? Fanoušci, nekamenujte mě! Někdy stačí udělat si čaj nebo vobsloužit děcko a… Víte kulový. Minutka, dvě a detaily unikaj, jak pára nad hrncem.
Ale o to víc mě pak ba, že to znovu-koukání má fakt smysl. Já to mám jako desetkrát novej film. Může bejt někdo šťastnější? Jo, ten kdo to má jedenáctkrát.
Máte taky ňákej film, kterej vás baví do zblbnutí a pořád vám přijde jako novej, i po tolika reprízách?
ZAMYŠLENÍ… Emoce způsobujou nemoce
Revidovala jsem klientce příběh o emocích. No, vlastně to byl příběh o jejím tátovi a o tom, jak v sobě emoce nezpracoval, udusil je v sobě, neodpustil a tělo mu to pak taky neodpustilo. Jo, jeho emoce se v něm usadily a znemožnily mu žít. Krutej, smutnej příběh. A taky poučnej.
Když jsem to pročítala a dávala myšlenky do kupy, aby vznikla linka, která tě chytí za srdéčko, sama jsem si musela položit onu řečnickou otázku, kterou v článku máme: Jak zpracovávám svoje emoce? Propouštím je nebo je v sobě dusím?
Sakra dobrá otázka. Sakra dobrá, když většina mejch zdravotních problémů je kolem krku. KRKU, kterej nám pomáhá ty naše myšlénky vyjadřovat. No, moc dobře vím, kolikrát jsem něco spolkla, co by bylo lepší někomu vpálit do vočí. Kolikrát mi uvízlo v krku říct dost a nastavit si hranice. Kolikrát jsem radši mlčela a myslela si svý, přestože jsem chtěla křičet všechno to, co mnou probíhalo. Ale ne, mlčela jsem. Mlčela jsem a všechno to pěkně v sobě udusila.
Neměla bych. Měla bych se naučit řešit to jinak. Jo, už to není tak markantní jako v dětství a pubertě, ale furt je to moje slabý místo. Sebevyjádření evidentně vyžaduje moji pozornost. Je to aktuální, teď jsem chytla bacila, kterej se mi (jak jinak) usadil v krku. Celou dobu odolávám všem možnej srágorkám, ale teď? Ten hnusák průduškovej na mě skočil. No, proč asi?
Minišlenky:
- Upekla jsem ho. Tvarohovej mřížkovej koláč. Nezastavilo mě ani to, že v naší domácí kuchařce jaksi chyběl recept z mého dětství. Ale strejda gůgl mi poradil dobře. Mňam. Tak už je zapsaný, kam patří, ať se do příště neztratí. Rozhodně brzy zvopáknu. Tady je ten skvost >
- Dočítám Všichni sou trapný. V rámci čtecí výzvy mám sice skluz, ale naději neztrácím. Za leden z toho jedna kniha určitě bude! A to je furt víc než za leden minulýho roku. A taky furt jsme na začátku. Dalších 338 dní šancí to nevzdat a výzvu dokončit. Jééj.
- Můj Keep skrývá netušený poklady. Stejně jako můj Pocket. Hmmm, chtělo by to začít vobjevovat. K čemu jinak jsou neobjevený poklady?
- Objevit kouzlo diktafonu ve founu je super (léta páně 2021). Do tý doby než zjistíš, že ty nahrávky prostě jen nahráváš 🙈 Ups. Dávám si za cíl aspoň 5 nahrávek týdně poslechnout a rozhodnout, co s nima. Na jak dlouho to bude? Samotnou mě to zajímá. (úkol v procesu)