Vodnářské ohlédnutí leden 2022

Už dlouho si přeju vytvářet tenhle typ článků. Dlouho, rozuměj, pár let. Kdyby ne na blog, tak aspoň pro sebe, někam do bullet journalu nebo aspoň do Wordu. Chci, ale netvořím. Takže další kecy v kleci.

Když ale přimhouřím oko, nebo radši obě, ty moje mišmaše k tomu mají docela blízko, ne? Ovšem, shrnout si celý měsíc, to je jiný kafe. Level, který stále odkládám. Jenže letos, jak už jsem zmínila, chci dokončovat. V tomto případě volím verzi „udělat to“. Tadáááá, stáváte se svědky tohoto histe… ehm, historického okamžiku mého prvního měsíčního ohlédnutí. Ano, žádné bilance, jen se ohlédneme, co se stalo a co s tím.

Bude to evidentně hodně experimentální výtvor… Takže, kde a jak začnem?

Co prozradil foťák v lednu

Oukej, nejvíc fotím jídlo. Je to zvláštní, minimálně pro mě to před lety bylo překvapení. Asi bych si to uvědomila mnohem později, nebýt reakce v mém WOL, kde to celé veřejně prasklo. Je to tak, dlabanec vede na všech frontách, tedy objektivech. I když je to nejčastěji jen takové to domácí žvýkání papání, chmmm, evidentně je to pro mě záchytný bod v chaosu úkolů. Chvilka zklidnění a požitku. Máte to taky tak?

• 87 fotek s jídlem (samozřejmě nepočítám duplicitní záběry).
• 2× jsme si nechali dovézt pizzu 😀
• 2× focení flatlay (hádejte čeho… Jo, jídlo).
• 16× fotka oblohy a mraků (ať už západ slunce nebo prostě jen hezký „mraky“).
• 1× 100% čokoláda od Lindt (síla, fakt síla… Ale úžasná).
• 2× jsem pekla (jednou buchtu s „griliášem“ a jednou žitno-ořechovou bábovku). To je dost málo, když má leden 5 víkendů a já si řekla, že by bylo fajn na víkend péct podobně jako za mýho dětství. Víkendový koláče a buchty jsme totálně milovala. No, tak tady mě omlouvají snad jen doznívající Vánoce. V únoru to neprojde.
• 1× vysvědčení (jakože dost dobrý).

Filmy, kino atakdál

2× animák (pro mě „novinka“ Arrietty ze světa půjčovníčků a opáčko báječného Kubo a kouzelný meč).

1× romantika (film, který jsem dlouho chtěla vidět, ani nevím proč, prostě chtěla: Než jsem tě poznala).

Koukám na český Survivor a jsem zvědavá, jaký to nakonec bude. Miluju reality show a jsem ochotná hodně prominout. Zatím se toho nic moc neděje. Všichni najedený, spokojený, ale taky nemocný. Rozjíždí se to pomaleji, ale nechávám se překvapit.

Špunti na cestě sledujeme s dětma, protože spolužáci, že jo. Trochu mě k tomu ukecali, ale nakonec mě to vcelku mile překvapilo. Je tam pátý přes devátý, jako v životě, jen trochu zhuštěný. Na rodinný koukání rozhodně neurazí a příjemně pobaví.

Knižní bilance

• 1 přečtená knížka: Ikigai (první zmínka zde >)
• 3 nově půjčené knížky (týkají se imunity a dlouhověkosti)
• 4 prodloužené (o učení a ADHD), které musím v únoru vrátit neboooo…
• 2 nové knížky v mém osobním vlastnictví (ne, já je nekoupila, byl to dárek).

Fyzická aktivita

Procházky a kilometry jsem lovila dosti žalostně. Strava ukazuje jen 109,6 km. Nic moc. Od srpna to měsíc po měsíci klesá a klesá.

5.424 je průměrný počet kroků nastřádaný v appce v mobilu (rekord je 22.195 kroků 2.1.). Jako fakt jsem začala uvažovat, že se podívám, zda u mamky ve skříni nezůstala nějaká zapomenutá ledvinka, abych ten mobil aspoň týden nosila nonstop a zjistila, kolik si průměrně připočíst (to abych se necítila tak blbě). A ne, fitness náramek nechci. Ale prostě je potřeba jen zvednout zadnici ze židle a jít ven. It´ s all, baby.

60 minut v Just dance celkově lenošný leden nezachrání, ale lepší než nic. Tak jo, víme, kde jsou rezervy, a je v plánu trochu máknout.

A jinak?

Ani nevím, kolik karantén jsme s dětma prožili. Různě se mi doma střídaly, občas byly doma společně a nakonec jsem z toho byla taky pozitivní. Jen ty děti jsou pořád negativní, což je samozřejmě pozitivní. No, i když vtipkuju, občas přijdou stavy, kdy z toho slušně hrabe. A to i když už tohle zažíváme v různé intenzitě dva roky. Ale musím říct, že mezery mezi takovýma chvilkama jsou čím dál větší a dá se to zpracovat za mnohem kratší dobu (v řádu hodin nebo dní). Zocelujeme se, dobrý vědět.

Objevili jsme 3 nový kamínky. Jeden našly děti – ptáčka na pařezu kousek od našeho domu. Jeden já – krásná muchomůrková chaloupka na výletě a poslední je objev prvorozeného při jeho vlastní procházce Prahou. Je to modrý kamínek s bíle nakreslenou sovičkou. Ty první dva už jsou zase na cestě. Ten sovičkový se tak nějak u nás neplánovaně zabydlel. Pošleme ho dál, ale v kuchyni se mu evidentně moc líbí, protože na něj vždy zapomenem a objevujeme ho pořád znovu a znovu u nás doma 😉

Hrajeme s dětma Taongafarm. Uuuups. To takhle druhorozená začala farmařit na Havaji a potřebovala helpnout. Mně se to docela líbilo, protože jsem „vyrostla“ na Farmville, a tak vždycky ráno a večer seberu farmu, oběhám různý mise a úkoly. Hezky si u toho odpočinu. Byznys se rozvíjí, mám už 2 najatý chlapy na práci, procestovala jsem už 5 ostrovů, splnila misi s veverkou, čínským novým rokem a nedávno vyhrála boj s masožravkou. Jo, baví mě to. Jak dlouho? Nevím. Jen je potřeba hlídat si čas, protože ten to má tendence žrát brutálně, asi jako Insta… Takže limity, limity, limity a je to cajk.

Tak to je asi všechno, co jsem chtěla dneska říct.
Co myslíte, povedlo se to?

Jestli píšete svoje ohlédnutí, dejte odkaz do komentáře, ráda si počtu, co se děje v jiných rodinách a krajích (či krajinách).