Nový rok, nové možnosti, nové výzvy. No, ony ty výzvy a možnosti přináší každý den, ale někdy nám přelom většího časového úseku (a také nový kalendář, diář, prostě všechno…), pomáhá více si uvědomit možnosti, které tu jsou kolem nás a které přehlížíme nebo na ně rádi zapomínáme. Tenhle týden byl pro mě velmi hravý a zajímavý a současně jem si v sobě udělala velký záměr pro nadcházející rok. Snad největší, jaký jsme si kdy v životě dala. A i když mě to trochu děsí, současně mě to zajímavě aktivuje a pobízí k aktivitě.
ZÁMĚR ROKU… Dokončovat
Přehrabuju se v tom, co bych chtěla další rok. Zažít, zlepšit, objevit, udělat. Minulých 365 dní mi trochu proteklo mezi prsty, ale mělo to také svoje kouzlo, o tom žádná. Teď mi to ale nestačí. Snad prvně mám pár opravdu konkrétních představ a taky chuť je naplnit. Cítím to totiž někde uvnitř, opravdu silně a jaksi odhodlaně. Jako by to bylo „moje“ – nebo minimálně už by fakt mohlo. A něco ve mě to nechce nechat vyšumět. Chce za tim jít a posunout to. Získat to pro sebe a žít to.
Se stejnou silou vnímám i jinou myšlenku. Že pokud chci dosáhnout něčeho jiného, jiných výsledků než v minulosti, musím dělat věci jinak. A důraz bych teď kladla právě na to dělat. Protože věřím, že tato myšlenka nebude nic nového ani pro vás. Stejnou činností se do jiného cíle nedostanete. Jasně, dává smysl. Co už tolik smysl nedává, a já to teď konečně rozklíčovala, jak „jinak“ bych měla věci dělat? Co to jako znamená?
Jako první mi přišlo dokončování. Dotahovat věci. Uzavírat je.
To je moje největší slabina. A já se na ní můžu dál vymlouvat nebo si prostě řeknu, že to zkusím jinak. Že si budu více všímat toho, jak věci dělám. Kdy je opouštím a proč. A místo, abych je vyšuměla, definuju si, co s nima. Dodělat? Ukončit v tomto stavu? Delegovat? Předefinovat?
Jo, letos by to mohlo být zajímavé 😉
DESKOVKY… Galaxy Trucker
Konečně jsme se dostali i s dětmi k hraní téhle kosmo deskovky.
Nejdřív si z komponentů na předem definovaný plán (jsou 3 úrovně složitosti) postavíte loď. Jenže ne jen tak ledajakou. Je potřeba, aby ta loď mohla lítat, taky by se měla umět chránit před meteoritama nebo moct zaútočit na nebezpečnou ufoposádku. Navíc, když už někam letíte, stojí to hafo peněz, takže se to musí rentovat. V tom případě myslete i na nákladní prostor a dostatek uzavřených kajut pro posádku nebo případné nové spolucestující, kteří chtějí svézt na jinou planetu. Když tohle všechno dostatečně správně poskládáte a vychytáte, můžete neohroženě vyrazit vesmírem.Realita prověří sílu i stabilitu lodi, zkrátka celkovou stavitelskou nápaditost i šikovnost.
Na začátek je to trochu víc vysvětlování, koumání a ujasňování, ale pak už to frčí a je parádní sledovat, jak lodě obstojí v nástrahách vesmírného letu. Někdy zůstanou v troskách, jindy máte štěstí. Když jste v letu pomalí, často vám ty nejlepší deals vyfouknou soupeři a tak jen koukáte, o co všechno jste svým šperkováním lodi přišli. Jooo, letět do vesmíru, to není jen tak.
Těším se na další hraní.
ZKOUŠÍM… Být více vidět
Co to přesně znamená? No, že dávám příspěvky na socky. Je pro mě úplně nová zkušenost vytvářet obsah pro svůj vlastní profil. Aby to nevyznělo divně, s insta už laškuju 2 roky (kecám, už tři), s ksichtoknihou občas také, ale byly to jen výstřely. Náhodné výkřiky fotek a přesdílený obsah bez ladu a skladu. Teď to chci jinak. Vlastně vůbec to chci nějak uchopit a začít se svým obsahem.
Uchopit to rozumně, možná i strategicky, což u mě zní hrozně vtipně, ale lepší slovo neznám a budu se s ním taky muset popasovat. Proč to celé? Dochází mi, že zde je mám šanci zaujmout i lidi, které bych jinak neměla šanci oslovit a zasáhnout. To je obrovský rozdíl ve vlivu, který mohu mít. Prvně cítím skutečnou potřebu se tím zabývat. Prvně v tom vidím smysl. Vystupuju ze svý komfortní zóny a dělám věci, který jsem nedělala.
Třeba fotím sama sebe s určitým záměrem.
A sdílím svoje myšlenky a pohnutky.
To jsem teda dělala nebo dělám tady na blogu, ale ten je tak utajenej jak hrad v Karpatech. To bude taky jinak. Pomalu, krok za krokem. V klidu. Zábavně. Zatím jedu, co mě napadne, bez velkého plánování. Vlastně plán je „jen“ pravidelnost. Což už je plán. A pro mě asi ne zrovna malej. Potřebuju si zvyknout tvořit. Hledat vhodné myšlenky ke sdílení a posílat je tam v lehkosti, jak přijdou.
Co zkoušíte právě teď vy? Jaké vykročení z komfortní zóny jste si naplánovali?
Minišlenky:
- Ještě před rokem, no, co, ještě před měsícem bych si s nikým neznámým nedala call, obzvláště při možnosti byznysové nabídky, ale teď jsem to prubla. A bylo to dost prima.
- Objevuju sílu omega-3. I když je to pracovní, jsem z toho totálně nadšená. Prostě paf. Je úžasný, co se dozvídám a jak vymýšlíme, co s tím.
Díky za váš čas a dejte mi v komentáři vědět, jaký záměr jste si dali pro ten dvojkový rok vy.