Tempo začátku roku je na můj vkus trochu divočejší, ale nakonec proč ne? Proč to furt hodnotit a tím si věci ještě víc komplikovat? Na to jsou tady experti jiní pánové a dámy. Chci jen říct, že to vypadá, že bude dost příležitostí pro vystupování z komfortní zóny, přeorganizovávání naplánovaných věcí a spoustu ryzí improvizace. To vše občas na hranici aktuální únostnosti. Ale kolem a kolem to není nic, co by nám škodilo. Naopak.
Pojďme jen trochu poodstoupit a zaujmout jiný úhel pohledu, který nám umožní získat benefity, které každá životní situace dříve či později přinese. A to bez ohledu na to, jak se nám teď jeví…
ČTU… Ikigai Šťastný a dlouhý život
V rohu téhle knížky s růžovou ořízkou stojí Světový bestseller o životním stylu. Ne, to nebyl ten důvod, proč jsem si ji půjčila. Už dlouho jsem si chtěla přečíst nějakou knížku s tématem Ikigai. Diagram a význam Ikigai možná znáte z různých seberozvojových kurzů. Mě ale zajímalo zjistit trochu víc než jen odkývat vychytřenou malůvku a dál nemít ani tucha, o čem je řeč.
Myslím, že Ikigai je přesně to, co se špatně předává slovy. Mozek to sice odsouhlasí, ale to on dělá vždycky, jakmile ho trochu nakrmíte poučkama a grafama. Knížka se čte příjemně a vypadá velmi prakticky…
Pár myšlenek pro inspiraci:
- Klíčovým prvkem k dlouhověkosti (obyvatel v Ogimi) je neobyčejná radost.
- Mít jasné a přesně vymezené ikigai, nějakou velkou vášeň, dává životu uspokojení, štěstí a smysl.
- Mysl má rozhodující moc nad tělem a také nad rychlostí jeho stárnutí.
Jednoduché a nijak překvapivé, co? Ale kdo z nás umí hledat navzdory tvrdosti a nepřízni běžného života drobné radosti, kterými si projasní žití? Kdo z nás jde odvážně za svou vášní a věnuje jí dostatek času a energie? A kdo z nás pracuje se svou myslí, trénuje mozek a nebojí se vycházet ze zóny komfortu?
Vědět je jen půl umění. Dělání je to, co nás mění. V akci se láme chleba…
ZMĚNA… Méně focení = více focení 🙂
Loni jsem ve WeekOfLife nafotila přes 40 týdnů. To je 2520 publikovaných fotek. Uuuf. Focení mám evidentně ráda, o tom není pochyb. Pochybuji jen o tom, zda je tenhle způsob teď pro mě to pravé.
Výhody jsou nesporné. Nenásilně si vytvářím úžasnou fotoknihu a zpětně si tak vzpomenu na okamžiky, které mi z mysli dávno vyšuměly. Tenhle supr projekt není fotoalbum pro TOP události. Je to „kniha“ plná zážitků všedních dní, se vším všudy. Rozhodnete se fotit a nevíte, jak to dopadne. Padnete únavou? Zklamáním? Nebo zažijete nejlepší dny posledních měsíců? Nevíte nic a s tím do toho jdete. A věříte, že se večer sejde dost fotek (přesně 9), abyste vytvořili barevnou mozaiku dne a celého týdne. Dobrodružný a občas i dost šílený.
Jenže melu pořád dokola to samé.To množství se nijak nepromítá na lepší kvalitě fotek. A tady právě narážím. Pravdou je, že na nějaký umění při běžném zachycení dne není moc čas. Možná škoda, možná dobře, ale došlo mi, že focení potřebuji uchopit jinak. Nově. A posunout se.
Takže co? Fotím dál, ale bude to o poznání méně do WOL a rozhodně více pro flatlay. Uvidíme, kam mě to posune za rok.
MYŠLENKA… Nalezený moudrosti
Potřebovala jsem bloček na zápisky. Otevřu šuplík, rychle přehrabuju a … Jupí, mám nepoužitý notes. Zdánlivě nepoužitý. Až po otevření mi dochází, že to byl nový sešit na zápisky z kurzu Poznej svůj cíl. Popsala bych ho celý, kdybych dokončila celý běh. Jenže březnové setkání roku 2020 už neproběhlo, protože… Víme co. A pak už jsem nenaskočila. Nějak se to celé nesešlo.
Začetla jsem se.
Tolik pravdy. Jednoduché, prosté a syrové. Viděla a cítila jsem to už tehdy, teď to vnímám ještě víc. Dochází mi, že spousta z toho mi unikla. Prošlo to kolem a nestihlo zakořenit. Nestihlo to vyrůst. Možná proto, jak to bylo celé intenzivní, jak to člověku měnilo všechno od základů a přesto to nebořilo víc, než bylo vždy v tu danou chvíli třeba. Musím se k tomu všemu postupně vrátit a zase to objevit. V nových vrstvách, v nových úrovních. V sobě.
Vybírám pro tuto chvíli:
„Čím víc jsi sám sebou, tím víc k tobě přichází to, co má.“
Co jste objevili ve svých šuplících vy?
Jaké myšlenky vás právě teď inspirují? Napište mi to do komentáře.
To je zajímavé s tím méně focení = více focení. Měla jsem pocit, že teprve při větším množství se objeví taková, co za to fakt stojí. Ale máš pravdu, že každý den udělat 9 fotek je opravdu hodně.
Tvůj výběr myšlenky pro tuto chvíli je báječný, přesně tak to teď taky mám. Přeju hodně štěstí a zase něco napiš.