101 cílů: Ohlédnutí první

Když něco nechcete prošvihnout, dejte si to do online kalendáře a nastavte si upozornění. Mně to takhle funguje skvěle. Většinou. Třeba na tyhle ohlédnutí ke 101 cílům jsem si nastavila upozornění hned na začátku výzvy. Cíl číslo 21 zněl totiž jasně: mapovat cestu skrz 101 cílů za 1001 dní. Udržet si přehled o pokroku a taky flow, abych co nejvíc bodů seznamu dokončila.
No, úplně to nevyšlo.
Chyba byla na přijímači. Stane se.

Jak nevzniklo první ohlédnutí z ledna 2020

První ohlédnutí jsem psát začala, fakt. Ale na blogu ho nehledejte. K dalším cca pěti jsem si rozepsala poznámky. Dost chabý poznámky k tomu, co jsem už začala nebo v čem jsem se posunula. Tahle torza nakonec skončila v koši zapomenutá pod dalšími úkoly dní. Světlo blogu nespatřily. Upomínka v Google kalendáři ale upozorňuje na můj plán s automatickou vytrvalostí. Vždy 13. v měsíci si znovu a znovu uvědomím, že jsem projela další měsíc.
Už zase? Pffff. Dnes poprvé se s tím ale nechci smířit…

Když jsem nenapsala první, druhý měsíc, byla jsem trochu překvapená a chlácholila se, že jsem to jen podcenila a že to ještě dopíšu. Tohle omlouvání vydrželo několik měsíců. Dostavilo se zklamání a po něm naštvanost. „Proč, sakra, nejsem schopná napsat pár řádků k něčemu, pro co jsem se rozhodla? Proč si nemůžu udělat hodinu čas, abych se koukla na to, kam směřuju a co a jak má ještě význam?“

Místo toho jsem si začala svou neschopnost vyčítat a cítit se provinile. Vůči sobě. Vůči svýmu přáním, psaní i blogování. Ach jo. Skončilo to tak, že jsem k těmhle upozorněním začala být zcela imunní. A teď, prorochněná fází laxnosti, cítím, že to chci zkusit jinak. Jakýpak zkusit!? Prostě to hned teď udělám! Tahle výzva skončí mnohem líp, než jak to teď vypadá!

Na 100 rozjížděčů jen 1 dotahovač, WTF?

Někde jsem četla, že „rozjížděčů“ (tedy těch, co něco začnou) jsou plný patra. Dotahovačů (ti, co dokončují rozdělanou práci rozjížděčů) je ukrutně málo. To chápu. Dost možná proto, že jsem v té přecpané skupině. Skvělé nápady má kdekdo. Všichni chtějí být na začátku a podílet se na vytváření nových věcí. Je to příjemný a svým způsobem i snadný. Jenže to, kde se projeví skutečná síla, vůle a odvaha, je právě v dokončování.

Jestli je dotahovačů tak zatraceně málo, znamená to, že právě zde máte prostor skutečně vyniknout. Tyhle lidi jsou (a budou) extrémně žádaný. A pokud si to uvědomí i oni, a opravdu budou mít co nabídnout = umět věci dotahovat, tak jim budou platit zlatem. Bez přehánění.

Nevím jak vy, ale pro mne je dokončování čehokoliv kreativního výzva. Umím se skvěle nadchnout, umím začít klidně hned, ale pak?

Já se třeba zasekávám na vylepšování. Perfekcionisticky se ujíždím na detailech a dokonalosti. Nakonec zvolím kompromis, ve snaze dostat se ze stavu nekonečného vylepšování, abych se vzápětí přistihla, jak mě to rozhodnutí sžírá… Až to celý vyšumí. Tadáááá, máme tu další nedokončenou věc. Uuups.

Proto právě teď bez odkladu napíšu to, co jsem měla napsat už dávno.
Nestanu se díky tomu dotahovačem, ale minimálně nebudu jen rozjížděč a to by mohl být dobrý začátek. Víc než dobrý!

Cesta tvořivosti a (sebe)realizace

Nejúspěšnější jsem ve focení WOL. Zvládám vyfotit většinu měsíce a teď i doháním skluz v publikaci. Ostatní umělecké činnosti zatím nedostaly prostor – kreslení, origami, kalendář nebo nové techniky? Zapomeňte!
Na dobré cestě jsou ale citáty z knih a myšlenky z rozhovorů. Dostala jsem se do fáze, že nad tím opravdu reálně uvažuju, jak to zrealizovat. Jen teď nevím, proč mám pocit, že jsou to jen maskovaný žvásty rozjížděče. Dokud tu neukážu web nebo FB stránku, jsou to jen prázdný slova.

Cesta mistrovství (lepší copy)

Začala jsem víc číst s dětma. No, to nevím, zda tím zachráním tuhle část cílů, ale jsem za to ráda. Aktuálně čteme Děsivé dějiny (konkrétně tohle).
Poslední přečtená dospělácká kniha byla Domov jako talíř. Dokonce jsem to dala i na Insta, ale zatím jsem ji nezařadila pod určitý bod. Ostatně k tomu mi chybí doplnit a aktualizovat profil na CBDB. To bych asi neměla moc odkládat.

Cesta nových dovedností a zkušeností

Zatím zůstáváme jen u angličtiny. Ehm, zatím. Pro mě je to obrovský krok a rozhodnutí, které mi dělá radost. Pokud sledujete moje týdenní ohlédnutí, víte, že své pokroky v Duolingu pravidelně zmiňuji. Je to tak, už skoro 3 měsíce v kuse procvičuju angličtinu, poslouchám a učím se hravě nová slovíčka. Zatím je to stále nezbytné minimum pro vytvoření návyku. Vím, že mám na víc.

Ohlednutí nakonec píšu jednou týdně místo jednou měsíčně. Původně to začalo jako mišmaš mých myšlenek, který ale časem přerostl svůj formát. Od března vytvářím přehled toho, co mě zaujalo, inspirovalo nebo nějak přišlo do života a stojí mi to za sdílení.

Cesta sebepéče a životního stylu

Váha i velikost oblečení se zatím úspěšně udržuje (včetně zvládnutí covidového a povánočního výkyvu).
Ráno začínám teplou vodou, ale po poslední návštěvě zubaře už bez citronu. Sklovina mi nepoděkovala, no. Podle plánu se snažím jíst více bio zeleniny a celkově chci čerstvých přírodních ingrediencí vykouzlit na talíři víc. Nedávno jsem třeba začala pěstovat vlastní klíčky a taky experimentovat se zeleným ječmenem a ranními smoothie 😉

Velkou změnou je pravidený pohyb. Procházkuju každý den, alespoň minimálně na nákup. ×krát se mi podařilo pokořit hranici 10.000 kroků a to je fakt pecka při mém sedavém povolání. Zatím sice výjimečně, ale i v těch výjimkách cítím obrovskou hrdost a naději v tom, že to časem bude norma. Aktuální průměr za duben 2021 je 7.080 kroků denně (bohužel bez jednoho týdne), což je luxuska.
Proto si mohu s klidným srdcem prominout, že ostatní výzvy v pružnosti a síle zatím nechávám u ledu. I když už několik týdnů laškuju s Pozdravem slunci. Ano, opět jen ve své hlavě, takže to se nepočítá, kámo.

Co ale vypadá nadějně je úklid v PC. Před pár dny jsem hledala nějakou fotku a… Našla ji, ale i tak jsou moje alba v tristním stavu. Dostala jsem velmi silný impuls vyhradit si čas a začít třídit, vyhazovat rozmazánky a další skvosty, které není třeba uchovávat na věčnost. Doufám, že to povede k vytvoření alb pro vytištění. Ale to nechci předbíhat, ať se mozek moc nevyděsí.

Cesta vychutnávání života

Navzdory přívětivě nepřátelské době 😀 k posilování vztahů zůstávám kontaktní. Hlavně voláním. Setkávání ale už také. Třeba teď o víkendu jdeme na odloženou narozeninovou oslavu, juhuuuu.

Co se výletů a zážitků týče, tam je to na štíru. Ale třeba minulý víkend jsme navštívili Kounovské kamenné řady. Byla to pecka. Nádherný počasí a úžasné místo plné energie. Měla jsem s sebou Angelit a žmoulala si ho celou dobu, co jsme procházeli jednu řadu za druhou… Aniž bych to extra plánovala, mám splněný bod do 79. Jo a to jsem tam ještě nezapočítala návštěvu Slepičích hor a výšlap na Velký kámen (Kohouta a Slepici jindy) v Jižních Čechách. Taky zajímavý místo v lese plným mechu a zvláštně obřadní energie.

Nečekaně splněno: Film v letním kině s popcornem jsme napůl splnili autokinem v Říčanech. Navíc to bylo úplně první promítání tohohle kina, což je úplně nejvíc! Byli jsme u toho. Medvědi forever. Yes.

S filmy a výstavami to slavně nevidím. Ve světě postaveném na hlavu začnu asi počítat i výstavy v ulicích. Ty jsem viděla už 2. Možná jsou i zdokumentované ve WOL (důkaz možná mám a dodám).

Charita a Fun&love pokračují ať se děje, co se děje. Někdy víc, někdy méně. Okomentovala bych to slovy: „Nebojím se dělat radost sobě i ostatním.“ Jehéééé.
Jooo a ještě si musím přepočítat kasičku. Ty jo, do toho se mi faaakt nechce, ale asi budu překvapená, kolik už jsem nastřádala.

Co si chci odškrtnout příští měsíc?

• 4× zentangle (Protože to není moc a tak můžu jedno kreslit třeba i 2–3 dny a tak se po kouskách dostanu k tomuhle pidicíli.)
• Připravit si 10× citáty a myšlenky z knih/ rozhovorů a publikovat je.
• Napsat jeden příběh z Příběhovače.
• Udělat alespoň 1× půst za měsíc.
• Sepsat seznam věcí, které mě dělají šťastnou (proč ho ještě nemám, hm?)
• Najít jednoho člověka, který dělá výzvu, a zkusit ho kontaktovat (případně vyzpovídat na rozhovor)
• Vypočítat, kolik peněz mám v kasičce 101 cílů 🙂

A co plánujete na další měsíc vy?