O začátku školy, čím dál lehčím uklízení a fascinujícím Umění přežít.
První školní týden
Letos jsem se rozhodla začátek školního roku pojmout trochu jinak. Kdybych si vše zapisovala hodinu po hodině, byl by to týden napěchovaný zařizováním, organizováním a spoustou nákupů. Přesto vznikl i prostor pro ochutnání rolovaný zmrzliny a víkend na totální pohodu. Kdo by to na začátku týdne čekal?
Plán byl prostý. Hned v pondělí jsem se rozhodla, že vše kolem nástupu do školy chci mít zmáknuté během prvního týdne. Chci a budu! Z přípravy do školy se stala moje hlavní priorita. A na konci týdne musím poznamenat: Povedlo se. Máme všechny učebnice, sešity a pomůcky. Děti mají nový aktovky, nechybí boty na tělocvik ani padnoucí přezůvky. Vše je zaplacené, vyřízené a odevzdané. Uf.
Bylo to náročný – hlavně pro mojí peněženku, ale došlo mi, že pokud si naplánuji jednu jedinou věc, věnuji jí většinu pozornosti a každý den udělám potřebné množství akce, věci se posouvají a opravdu může být hotovo přesně podle plánu. Až teď, jak se obracím v klidu víkendu zpět, dochází mi, že jsem schopna plánovat mnohem lépe, než si stále myslím. Když si dám jasný směr, jsem schopna dotáhnout věci do konce. A navíc při tom mohu stihnout i pár příjemných aktivit. Vezmu-li to kolem a kolem, i ty pracovní povinnosti se vlastně dost významně posunuly.
Hmmm, měla bych si mnohem víc věřit.
Zbavovat se věcí je čím dál snadnější
Je toho stále dost, co potřebuju doma vyřešit, věci se ale mění. Pomalu, avšak jistě. Všímám si, že se změnil i můj přístup. (O)pouštět věci a posílat dál, co už nepotřebuji, co mi neslouží, je pro mne v určitém ohledu snadnější. Ještě před půl rokem, když jsem začínala s velkým úklidem, jsem určité věci nebyla schopna vyřešit a uzavřít. V tu chvíli. Věděla jsem jen, že ten čas musí přijít, protože je to potřeba, ale tehdy mne mohlo jen těžko napadnout, jak snadné to bude.
Za poslední měsíc jsem významně vyklidila svou skříň a v některým poličkách mám… NIC. Dělá mi to obrovskou radost. A nejskvělejší je, že vůbec nemám potřebu to volné místo zaplnit. Naopak. Líbí se mi, že tam je volno. Díky vyklízení se mi podařilo najít místo pro spoustu věcí, které se dosud válely všude možně a vytvářely chaos. To bylo drtivé. Tento víkend jsem například vyřešila úklid jedné skřínky u dětí a tím jsem docílila nového prostoru pro několik hraček, které se „válely“ různě kolem a pod postelí. Naprosto bez výčitek jsem zabalila některé plyšáky, které jsem stále nějak chtěla držet. Už nechci. Chci jít dál. Ohromně se mi líbí ta lehkost, se kterou mohu kráčet vstříc budoucnosti.
Ještě je toho ale hodně, co musím uzavřít, ukončit a s velkým díky pustit. Pustit dál, ulehčit svý duši i domácnosti a udělat tím radost někomu, kdo to ocení. Je to příběh na pokračování, tak snad z toho nebude telenovela.
I já už umím přežít?!
Přestože nejsem ten typ, co by přemýšlel nad principy, které vedou k přežití v přírodě, knížka Umění přežít mne zaujala na první pohled i nahlédnutí. Poslední měsíce mi přicházejí ty správné knížky úplně samy. Na Umění přežít je skvělé, že podstata vůbec není o nehodách, přírodě a nějakých speciálních situacích, přestože právě o tom to (na první pohled) je. Na skutečných příbězích z různých prostředí od hor až po moře, v nichž se lidé ocitli na samé hranici života a smrti, a někteří za tou druhou hranicí zůstali, se dozvíte dost o tom, co je tam dovedlo, jak se tomu mohli vyhnout a u těch, co přežili, jak přesně se jim přežít povedlo. U každého příběhu je detailně vysvětleno a podloženo spoustou výzkumů a nejnovějšími poznatky o fungování mozku, vše podstatné. Knížka tak poskytuje nejen zážitek plný napětí, ale současně přináší poučení i praktické postřehy pro vlastní přežití i život.
Teď už chápu, proč tuhle knížku kupují leadři a manažeři. Každodenní život sám o sobě je obrovská výzva a mi jí čelíme. Musíme. Vše se mění a my s tím. Přestože na konci té výzvy všichni zemřeme, pochopitelně, máme hodně ve svých rukách, kdy a jak to bude. Osvojit si „přístup bojovníka“, jak to Laurenc Gonzales nazývá, je důležité nejen pro přežití v přírodě, ale pro (pře)žití obecně. Že mezi ty hlavní věci patří schopnost odstupu, přizpůsobení se aktuální situaci, bytí tady a teď a hlavně humor (hodně humoru) vás možná nepřekvapí, ale všechny příběhy vás nepochybně chytnou a inspirují.
Uuuu, rozhodně doporučuji všem, koho zajímá jaké jsou základní principy pro život.
A jak jste první týden v září zmákli vy?