O ustlaných postelích a čistém dřezu, krvácejícím srdci, krátkých myšlenkách a psacích nápadech.
Ustlaná postel a večer čistý dřez
Dvě banality. Úplně obyčejný věci, který jsem si zase začala hlídat a všímám si, jak tyhle dvě drobnosti udělají změnu. Ve všem. Nekecám.
V náladě. V pocitu, který mám v místnosti. V pocitu, který se mě pak drží celý den do chvíle, než nad svou minulostí zavřu unavené oči. Dřív jsem si toho nevšímala. Byl to jen další z úkolů, který se má udělat. Během puberty jsem to někdy byla buzerace, pak už rutina. S dětma se všechno změnilo. Byly dny, kdy nebyla energie ani postel pořádně vyvětrat, natož ustlat. Chlácholila jsem se tím, že večer si do ní zase lehnu, tak proč stlát. Nádobí jsem myla, jak zrovna vyšlo. Dneska nebo zítra, je to jedno. Jenže nebylo. Byly to drobnosti, na kterých nezáleží. Jenže záleželo. Teď to chápu.
Když jsem před lety objevila Fly Lady a její hlavní heslo čistý dřez, přišlo mi to švihlý. Ale taky trapně jednoduchý. Neměla jsem co ztratit a začala 31denní výzvu (kterou jsem mimochodem nedodělala). Někdy se mi nádobí mít nechtělo. Byla jsem unavená a chtěla spát. Bylo to tvrdý a já byla nekompromisní. Proč? Protože ten pocit, když ráno přijdete k čistýmu dřezu, který se dostavil hned druhý ráno, pohodlně naplníte rychlovarnou konvici a můžete použít svůj oblíbený hrnek, je k nezaplacení. Ten čistý dřez vám připomene, že je před váma nový den, který nemusí být zatížený ničím z těch předchozích, pokud nechcete. A vy, pokud jste alespoň trochu při smyslech, nechcete. Protože včerejšek jste naprosto vědomě a cíleně spláchli do odpadu. Ten čistý dřez vám taky připomene vaše odhodlání, výdrž a disciplínu. Je v tom všechno pro dokonalý den.
A ta postel? Schválně si zkuste neustlat a navnímat pokoj. Pak ustelte a podívejte se znovu. Je potřeba to vysvětlovat? Prostě to udělejte. Kdybych si z 31denní výzvy měla odnést jen tohle, je to všechno, co je teď potřeba. Hm, legrační, co.
Proč nám krvácí srdce?
Protože odkládáme to, k čemu se nás snaží navést. No, po pravdě, někdy nás tam vyloženě musí tlačit a nás to stejně nechává chladnými. A někdy už si prostě řekne dost. Je to jen sval, a tohle nemá zapotřebí. Jednoho dne se unaví, protože my si stále tvrdohlavě děláme pátý přes devátý, a furt se ne a ne dostat k tomu prvnímu. K sobě. Ke svým opravdovým přáním a touhám. Ke svým snům. Naše srdce nás nebolí, protože jsou jiní úspěšnější, šikovnější, talentovanější, chytřejší nebo vlivnější. Bolí nás proto, že jsme dali přednost těmhle myšlenkám, místo abychom jen dělali, kam nás srdce táhne. Jsme pokaděný strachy z věcí, který nejsou o nás a který nemůžeme změnit. Pro všechno tohle zahodíme to jediný, na čem skutečně záleží. Být sami sebou a naplnit svoje poslání. Pak bude všechno v pořádku. I já si to musím stále opakovat, když začnu bláznit a strachovat se o nesplněný sny. Musím si to opakovat, abych nezblbla…
3 myšlenky z konce července
Poslední dobou mě baví zkoušet pojmout psaní jinak. Psát krátký myšlenky, který rychle zkonzumujete a když se vás dotknou, můžete si s nimi chvíli hrát a pak je s lehkostí opustit. Možná je to i tím, že na to delší psaní ještě není tolik prostoru. Jak čas od času chytnu slinu a zabrousím do archivu, nacházím tam různé psací nápady, výzvy, přehledy a ohlédnutí.
Trochu mne mrzí, že jsem zatím nikdy nevydržela tak dlouho, aby vznikla třeba roční mozaika. Na druhou stranu, co si vyčítat? Je to podobné jako s mým měsíčním přehledem v bullet journalu. Ta stránka už je rok prázdná, ale stejně si ji každý měsíc připravím. To prostě nepochopíte. Třeba se hecnu a vznikne něco na blog. Ale to, co bych neměla zapomenout z uplynulého měsíce prázdnin, jsem si sepsala v inspirativní chvilce při mytí nádobí (ehm) a tak to sdílím.
- Víc chodit na procházky. Víc chodit ven. Víc chodit. Prostě chodit.
- Pravidelně číst. Číst příjemný a povznášející knihy a myšlenky. Opravdu být pozorná (a nekompromisní) k tomu, čím napájím svou mozkovnu.
- Když se rozhodnu odpočívat, nekazit si to myšlenkama na práci. Když pracuju, nesnít o tom, jak chci odpočívat. Zkrátka být i v myšlenkách s tou činností, KTERÉ SE VĚNUJI. Přináší to úžasnou plnost do všeho, co dělám.
A co si z půlky prázdnin nebo z uplynulého týdne odnášíte vy?