24 hodin s Vodnářkou 11/2019

Napadlo mě už včera, že jsem dlouho neudělala 24 hodinový report a přemýšlela, kdy by se to hodilo nejvíc. Strašná blbost! Většinou totiž až večer zjistíme, jak zajímavý byl ten den. Navíc, není to přece o sbírce zajímavých dní, ale spíš o sondě do mého běžného dne. Hodnotu a váhu to bude mít stejně až s několikaletým zpožděním. Navíc je to hlavně pro mě…

5:40 Probudila jsem se ze sna, kdy jsme byli v nějaké restauraci a známý, co tam byl se mnou, mi furt nabízel, ať si něco dám, a já mu stále dokola opakovala, že nic nechci 🙂 Chvíli jsem ještě se zavřenýma očima přemýšlela, co všechno se mi zdálo, a akorát, když jsem se chtěla převalit a zjistit, kolik že je hodin, začal zvonit budík. Tomu říkám synchronizace 😉

6:00 Po ranní sprše. Oblíknu se a zapnu notebook v obýváku, abych udělala vizuály pro novinky, které chceme zítra vypustit do světa. Tohle ranní pracování mě dost baví, i když je to omezený čas, je to znát. Obzvlášť teď, kdy je každá minuta drahá.

7:06 Uuuups, trochu jsem se zapracovala a zjišťuju, že už jsem měla dávno vzbudit děti. Rychle balím práci a začíná ranní kolečko. Vzbudit, dohlídnout, aby opravdu vstali a oblékli se, a mezi tím připravit svačinky a pití do školy. Jo, a to jsem ještě slíbila, že obalím ty učebnice. Ajaj, tohle jsem nedomákla. Nakonec ale odcházíme včas.

8:00 Zapínám počítač na minutu přesně. S čerstvě připravenou snídaní a plným hrnkem vody. První dávku pitného režimu už v sobě mám a poslední dny zkouším vodu bez citronu. Co to udělá. Zatím nevnímám rozdíl… No, možná je to příjemnější bez citronu, ale to přisuzuji hlavně změně stravy. Tak uvidíme.

9:00–11:00 Vytvářím texty, z textů obrázky a k nim jiný texty, abych to pak všechno namíchala na nové stránky. Tenhle koktejl by měl oslovit nejen naše současné klienty, ale hlavně ty nové. Jo, alespoň to byl záměr dopolední práce. Jak se to povedlo vlastně brzy uvidím 😉 Napnutá jak špagát.

12:00 Potřebuju pauzu. Strašně to letí a přede mnou ještě kopec úkolů. Další texty. Tentokrát dokončit nástřel pro prodejní video fungl novýho online kurzu a pak ještě vytvořit první návrhy mailingu do chystané kampaně. Sakra, den je moc krátký na tolik úkolů pro jednoho člověka. A to ani nechci pomyslet na to, že za chvíli přijde syn ze školy. Uuuuuf. Trochu se protáhnu, doplním čerstvou vodu a vyvětrám. Nádech. Výdech. Jde se pokračovat.

13:00 Máme návštěvu. Starší přišel i se spolužákem, kterého jsem tak trochu čekala včera, ale vesměs je to jedno. Prý si úkol udělali už ve škole (no, já zírám) a půjdou hrát. A jak je znám, bude tu pěéééékně hlučno. Já si jdu teď udělat jídlo, protože je nejvyšší čas. Během přípravy jsem stihla ještě telefonát s kolegou a pak se sejdeme s mamkou ke společnému obědu.

14:00 Jíme a povídáme. Kulisu seriálu Paní ministryně dnes úspěšně ignorujeme. Mám plnou hlavu myšlenek o tom, na co jsem asi myslela, když jsem se v osmičce rozhodovala, co budu dělat za školu. Kam se podělo pověstné vodnářské vizionářství? Proč mě nenapadlo jít dělat něco kolem počítačů? No, asi proto, že první PC jsem viděla až na druhým stupni základky. Vlastně už u mamky v práci, ale tam jsem jen tajně chodila hrát červa, když tam nebyl šéf. Tehdy mi nedocházelo, že to jednou bude běžná součást domácnosti a dokonce můj nástroj obživy. Vlastně tehdy mě vůbec nenapadlo, že by s tím byla spojená nějaká práce a ještě pro holky. Hmmm, můj vesmíru byl prostě úplně mimo. Škoda.

14:56 Čekala jsem tak intenzivně na zprávu na support, až mi jedna přišla. A hned je to chyba databáze. Jujda, tak snad nic vážného. Mezitím ještě dořeším další věci z mailu a osobní poštu. Ou, v Zonky spustili program Rentiér. Super, ale má to háček, potřebuju balík peněz pro vstup. Tak to budu muset zvládnout investování sama, což mně ale stejně baví nejvíc. A že by to bylo víc nebo míň rizikový, když mi bude někdo hlídat, co dělám? Nemyslím si.

16:00 Ach jo, ten čas snad někdo žere. Plány z dopoledne jsem v tom hluku už vzdala, to bych nedala, ale mechanický věci můžu. Takže hledám nějaký oblečení pro děti, abych si ušetřila běhání po obchodech, a dávám do kupy přehled vánočních dárků. Nejvyšší čas! Dochází mi, že už je čas dojít pro mladší do školy a bude třeba i nakoupit jídlo, protože včerejší výlet do Tesca úplně nestačil. Jsme hladoví.

16:50 Vyrazila jsem pro druhorozenou do družiny, ať tam zas nezůstane poslední. Nevzala jsem si mobil a samozřejmě jsem byla žádaná. Klasika! V mezičase běžného šrumu po příchodu ze školy, jsem vyřešila jak telefonát, tak dnešní návštěvu, pro kterou si přišla maminka. Tak je nás tu zas o jednoho míň. Vlastně víc. Tedy, dětí furt stejně 🙂 Také bych měla vyprat, už opravdu a ne to jen říkat (už 3 dny). Ale nejdřív složím prádlo, abych to měla kam pověsit…

18:00 Prádlo se pere a já se pouštím do přípravy večeře. Opět salát. Dneska ale i s parádně aktivovanýma ořechama a bude i balkán. Juhůůů, už se na něj těším. A protože to všechno tak krásně zapadlo, podařilo se mi nakonec dodělat i ty články, co už řeším od pondělka. Další věc odškrtnutá. No a můžu to vyfakturovat. Dobrý, ne?

19:00 Překvapuje mě, jak těch pár vět a sumarizace uplynulých událostí, zabere dost času. Přestože píšu průběžně během dne, a vše je tak prosté, odhadem už jsem tomu věnovala hodinu psaní. Fíha, to by vysvětlovalo spoustu věcí. Třeba proč se to všechno s blogem tak táhne… A já si to furt vyčítám, vyčítám a vyčítám. Možná bych měla otevřít oči a projevit si to nejzákladnější – soucit, pochopení. No, a teď vyndat prádlo z pračky a dojít nakoupit, než bude vyprodáno.

20:00 V tenhle čas se vždycky tak parádně nakupuje, jen nesmím chtít nic speciálního, což dneska není. Hlavně koupit bílý jogurt! Cestou ještě vyzvednu ve Sparky´s katalog a v PetshopCenter se dožaduju gumovýho kuřete. Slečna je moc ochotná, obrátí vzhůru nohama snad půlku prodejny, je to docela zábava, ale nakonec se nám ani přes počítač nepodaří najít to, co potřebuju. No, nevadí, budu muset trochu víc hledat, ale co by rodič pro svý „narozeninový“ dítě neudělal, že jo. Domů se vracím docela pozdě, ale večeře je naštěstí hotová.

21:03 Pochutnáváme si na salátu a koukáme na Oddělení kybernetiky. Vyhackovali mobily přes veřejné USB nabíječky. Chcete pointu? Byla to patnáctiletá znuděná holka. Hmmm, dobrý. Tak ať nás to taky nečeká, naháním děti do koupelny, aby se připravily spát a nestrašily tu. Jenže to jsem jim neměla dát k prohlídnutí katalog hraček, že jo. Ještě umýt nádobí a připravit novou várku domácích jogurtů.

22:20 Jdu se konečně taky připravit do pelechu. Opláchnout, vyčistit zuby, vyvětrat a všechno vypnout.
Ráno chci vstát dřív a připravit nějaký kratší texty, který se dají stihnout po ránu, abych si ještě než začne den, mohla odškrtnout první úkol. Než usnu, sesumíruju si, co všechno mě zítra čeká a ani nevím jak, ale spím…

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *