Můj první blog

Tak zkouším, co to dá. Jsem konečně i tady.
Všude je mně plno, akorát na netu nějak zeju prázdnotou, tak jsem se rozhodla (po přečtení článku v Pátku LN), že to zkusím taky – nejsem totiž internetově nejzkušenější a „novinky“ se dovídám s několikaletým zpožděním, ale rozhodně není nikdy pozdě začít, nebo pokračovat v tom, co už začali jiní.

Nebudu tu moc často (i když co není, může být), protože na net chodím jen do kavárny nebo ke kamarádovi, ale budu se snažit svoje poznámky nějak shromažďovat a hromadně je sem dodat…

Taky se chci pochlubit (opět NIC nového), že konečně mám – teda zatím jen na svém domácím počítači – svoje www stránky. Objevila jsem příručku Vše o WWW a tak to zkouším… A ono to JDE! A fakt mě to baví. Nechápu, že jsem to nezkoušela už dřív. Možná proto, že jsem si myslela, že to s PC tak neumím (chtěla jsem být snad programátor?), ale to není o tom, zda to umím nebo ne, ale o tom, zda mám nebo nemám informace. Proto teď můžu začít svůj „internetový deníček“ bez nějakého hlubšího IT vzdělání (i když nic proti tomu).

Jinak co se týče toho exhibicionismu, o kterém se zmiňují psychologové, tak na tom něco bude, ale není to jen o touze být vidět, ale hlavně o tom být viděn! Což je asi rozdíl, ne.

Přes den v práci posloucháme F1 a tak bych se ráda připojila…
Na titulní straně je téma „Co byste dělali, kdyby vám řekli, že máte poslední den života a měli jste neomezené zdroje?“
Určitě bych nešla do práce, jak zmínila jedna volající, hodila bych si áčko a pak… Vlastně přesně nevím CO, protože proflákat den mi přijde hrozný, když to bude můj poslední.

Možná je pro mne smrt moc daleko, ale nikdy není nic dost daleko, aby vás to nechytlo… Snad bych si konečně užila nějaký peníze, protože mám dojem, že ty nějak nemám (účet půl roku v mínusu mluví za své), ale jinak jsem teď vlastně dost HAPPY – taková krásná pohodka, ale kdyby ta práce byla taky super (tj. hodila by nějaký ten peníz navíc), tak bych se cítila „božsky“. No, jenže potom bych mohla umřít, že jo.

Určitě bych nechtěla být sama a snažila se sejít s co nejvíce lidmi, které znám. Nejde o to, zda by mne mohli postrádat, ale o to, že bych mohla já postrádat tohle rozloučení…

Pro začátek slušný výkon.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *